Proč mají éčka tak špatnou pověst a potraviny s velkým množstvím „E“ kolikrát vracíme do regálů? Vyhláška ministerstva a nařízení EU jsou totiž údajně natolik přísné, že potraviny s nadměrnou koncentrací éček se u nás do oběhu prakticky nemohou dostat.

Negativní názor na aditivní látky vyvolala pravděpodobně změna, po které se složení potravinářských výrobků začalo označovat jinak. V osmdesátých letech minulého století bylo zavedeno označení ve formě čísla za písmenem „E“ a z toho na běžného konzumenta dýchla chemie. Populárním mýtem veřejnosti je dnes dělení přídatných látek na „neškodné“ a „nebezpečné“, přičemž pro tato tvrzení podle odborníků neexistují žádné důkazy. Všechny přídatné látky procházejí složitým schvalovacím procesem, při kterém je stanovován tzv. ADI neboli akceptovatelný denní příjem (Acceptable Daily Intake). Jde o množství potravinářského aditiva vyjádřeného v mg na kg tělesné hmotnosti, které lze konzumovat denně během života bez zřetelného zdravotního rizika. Při stanovování ADI se berou do úvahy všechny nežádoucí účinky, ke kterým může při konzumaci každého aditiva dojít, přičemž nejvyšší dávka, při níž se nežádoucí účinek ještě neprojeví, je označována jako NOAEL (No Observed Adverse Effect Level). Teoreticky bychom tedy měli být klidní, jenomže internetové informace o tom, že ta či ona éčka jsou nebezpečná, naší jistotou otřásají. Existují totiž weby, na kterých jsou zveřejňovány dokonce stupnice škodlivosti éček. Důvěryhodnost poskytovaných údajů je ale nutné prověřovat. V tomto směru doporučujeme relevantní webové portály, jako jsou www.bezpecnostpotravin.cz, www.viscojis.cz, www.szu.cz nebo www.efsa.eu.

Dozorové orgány u nás používání přídatných látek kontrolují a pro označování potravinářských aditiv na obalech výrobků jsou stanovena jasná pravidla. Ve složení potraviny musí být vždy uveden název látky nebo její „E“ kód, například: E 330 nebo kyselina citronová, a také kategorie přídatné látky, např. konzervant, barvivo, antioxidant a podobně. Potravinářská aditiva jsou trvale sledována a v případě potřeby se přehodnocují z hlediska měnících se podmínek použití a nových vědeckých informací. Je to nepřetržitý proces, který probíhá na celosvětové úrovni i na lokálních úrovních: jestliže vědci na základě nových poznatků dojdou k názoru, že schválená přídatná látka může představovat zdravotní riziko, iniciuje Evropská komise nové prověřování její bezpečnosti, které zajišťuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin EFSA.

Například v roce 2007 se komise rozhodla, že nově prověří zdravotní nezávadnost asi 300 existujících potravinářských přídatných látek. Ve shodě s novou legislativou EU musí EFSA do prosince 2020 nově posoudit bezpečnost všech přídatných látek, které byly schváleny před 20. lednem 2009. Na základě nových vědeckých poznatků již bylo dokonce stanoveno, že potravinářská barviva žluť SY (E 110), chinolinová žluť SY (E 104), azorubin (E 122), červeň allura (E 129), tartrazin (E 102) a ponceau 4R (E 124) musí výrobce na obalu označit textem s informací, že "mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí". 

V souvislosti s rezervovaným postojem veřejnosti k éčkům v potravinách je třeba si uvědomit, že škodliviny se běžně vyskytují i v potravinách z přírody. Ovšem přirozeně, takže na obalu žádné označení „E“ mít nemusí. Přitom například bylinné čaje mají ve vyhlášce svá striktní omezení: některé byliny se mohu v čajových směsích používat pouze do 30 %, jiné dokonce do 5 %. Právě proto, že obsahují látky, které nejsou vhodné pro zdraví - aniž by se jednalo vyloženě o jedovaté byliny. Také v běžné zelenině najdeme řadu přírodních toxických látek. Solanin v bramborách je toho důkazem a i on je limitovaný ve vyhlášce. Nebezpečná je dále nahnilá nebo plísní napadená kořenová zelenina. Vznikají v ní látky, které jsou silnými fotoalergeny, takže po osvícení sluncem mohou u člověka vyvolat alergickou reakci, a na vrub toxinů v plísních je třeba doplnit ještě jednu skutečnost: pokud nejsou potraviny řádně ošetřeny a skladovány, mohou být napadeny plísněmi, aniž by to na nich bylo znát. Chuť potravin plíseň kolikrát ani neovlivní, a přesto může být taková potravina výrazně toxická. Na rozdíl od diskutovaných éček už byla u některých plísní.

Zdroj: http://www.zdravyzivot.com